Když se toulám Prahou, často mě zastaví a fascinují její sochy. Nejsou to jen kusy kamene nebo kovu; pro mě jsou to tiché duše města, kamenní svědci, kteří vyprávějí příběhy staré stovky let, ale zároveň jsou pevně zakořeněni v pražském "vajbu" současnosti.
Praha je plná soch – od majestátních barokních mistrovských děl na Karlově mostě, které každé má svůj vlastní příběh a legendu, přes vážné pomníky významných osobností na náměstích, až po moderní a často provokativní sochy, které zdobí veřejný prostor a nutí k zamyšlení. Každá z nich má svůj smysl, své poselství a svůj vlastní unikátní charakter.
Je fascinující pozorovat, jak sochy komunikují s okolím. Jak se mění jejich výraz v závislosti na světle, jak je objímají stíny domů, nebo jak se stávají pozadím pro každodenní život Pražanů. Někdy jsou přehlédnutelné, jindy na sebe strhávají veškerou pozornost.
Pro mě jsou sochy neodmyslitelnou součástí pražské identity. Připomínají mi bohatou historii, uměleckého ducha i smysl pro humor, který se v Praze snoubí. Nutí mě se zastavit, nadechnout se a zamyslet se nad tím, co nám chtějí říct. A právě v tom spočívá jeden z mnoha unikátních "vajbů" našeho města.
